Nechť moji rudí bratři blahosklonně popatří na tyto stránky a nechť neodvrací svůj dozajisté silný a pronikavý zrak a nechť přijmou moji omluvu za prázdnost tohoto místa, které je tak pusté jako širá prérie v pravé poledne, kdy palčivé sluneční paprsky zaženou do stínu i toho posledního kojota. Nechť dopřejí jejich bystré uši sluchu ujištění, že tomu nebude nastálo a že v těchto místech bude vyobrazen příběh táborů, kdy já, rudý Fidel, vystupoval před poradním teepee ať už jako obyčejný bojovník-oddílák, či náčelník-hlavas, nebo dokonce jako kuchtík kmene (dodnes se rozléhá po prérii úděsné vytí). Mladší bojovníci, kdysi patřící do řad mého oddílu (to jest nejmenších papaosat), kteří nyní dosahují věku dvacíti a více zim a kteří možná spatří na obrázkách bílého muže, který je fotografií nazývá, svou podobiznu, nechť tomu nevěří, neb zlý duch prérie je uvází v šal, neboť toť není možno, neb statečný bojovník Fidel je stále mlád!
                                  Howgh!