1. den - 14.7.2005
Tak a je to tady. Včera jsem mohl jen uvažovat, proč do toho po letech jdu, teď už jsem jen nervózní a jedu směrem na Uničov, kde mám nabrat k haldě věcí ještě Zmijunu a Ágnes. Pokec se Zmijunou, pardon - od teď Starou Jizvou, mne trošku uklidňuje a já se snad už začínám i trošičku těšit jak zablbnem. Přijíždíme do tábora a k mému překvapení už tu čekají dvě děti, které nejsou v seznamech, tudíž mé rozdělení na oddíly a na chatky už se stává pouze orientačním a bere za své. A to ještě nepřijelo překvápko ve formě autobusů. Velký Břeťa nezklamal. Nevím jak je to možné, ale jemu na rozdíl od Hrdličky, nikdy nevychází děcka podle přihlášek. Ale všechno dobrý, dobrý - za velké pomoci Černé Perličky vše vychází a po decentních úpravách mezi čtvrtým a pátým oddílem děvčic už vše sedí i na chatky a přesně tak, jak si to přály kamarádky a rodiče. Copak Černá Perla - je prostě nejlepší. Mimořádná porada ve dvě hodiny odpoledne nezjišťuje už žádné pozoruhodnosti a jen sdělujeme oddílákům, pardon kapitánům jednotlivých galeon, že slavnostní pirátský nástup mají v 19.00 a do té doby, že si mají vymyslet názvy oddílů a pokřik. Pak už je lifrujeme ven s tím, že je do večeře nechceme vidět v táboře.
Pomalu se připravujeme na večerní nástup a zde jest první nedorozumění s Velkým Břeťou. Horník je prostě vlastenec a mermomocí chce aby na stožáru vlála česká vlajka a ne ta černá pirátská, která vypadá smutně a ještě ke všemu podle něj není pěkná, nehledě k tomu že někde ve vyhlášce četl, že musí vlát nad táborem jen česká vlajka. Pomalu ho za pomoci Černé Perly (jak ona to dělá - opět nezbývá říct, než že "je prostě nejlepší") dostáváme tam, kde ho chceme mít, už dokonce souhlasí i s tou hnusnou černou vlajkou, takže na odchodnou už jenom pro formu nadává, že jsem ho naštvali, co to je za nápady dělat nástup až tak pozdě, a že všechny turnusy to dělají dřív a on a kuchařky přece potřebují jet domů, ale dobrá, že kvůli nám zůstane. Dobrý, dobrý

Je po večeři a já si pořád mumlám, co vlastně na tom nástupu budu řečnit. Přeci jen už nejsem zvyklý něco drmolit, když se na mne kouká zhruba 130 párů očí. Stará Jizva si dělá přípravu na první večerní seznamovací hru, já se snažím pověřit nejstarší oddíl velkého Šéfa, aby se ujal prestižní úlohy vlajkové čety a Černá Perla se mne pokouší zlomit, abych pronesl něco pěkného o Černé Perle, neboť ona, která neviděla film "Piráti z Karibiku" se dozvěděla, že Černá Perla je stará, prohnilá a ještě k tomu prokletá loď a to ona přeci rozhodně není. A to víš že jo…
A už je to zde. Navlečeni ve slavnostních hábitech číháme za chatkami a čekáme na hudbu, při které nakráčíme středem, prý "důstojným" krokem pod vlajkový stožár, což se nám celkem daří. Naznačuji obsluze aparatury, velkému praktošovi Peťovi Vašků, ať už stáhne hudbu, než zapomenu co vlastně mám řečnit. Praktoš dělá, že nechápe a strouhá mi mrkvičku - no jen počkej. Stojíme asi minutu jak joja než dozní hudba. Koktám ze sebe "připravené" věty, které jsem už dávno zapomenul, takže krutě improvizuji, naštěstí to jakž takž vychází. Vítám mezi námi velkého Horníka a představuji ho jako guvernéra Jamajky, což mu už zůstává po celý tábor, představuje se kuchyň, pirátská babička Medunka a jednotlivé oddíly, vlajka jde za zvuků pirátské hymny navrch - prostě klaplo to. Při Zmijunově večerní hře se děcka baví, Břeťa guvernér je spokojenej a vše jede. Jsme prostě nejlepší. A o tom to je … ;-)











