Muchovice

2. - 10.8. 1991
(... aneb destrukční činnost ve velkém)

Bylo, nebylo ... dávno tomu již. Žil byl za sedmero horami a za sedmero řekami, za obcí zvanou Ostravice, v údolí potoka Mazáku, na místě zvaném Muchovice, jeden velký převeliký Šéf. A tento Šéf provedl jednou jednu neprozřetelnost... pozval mou maličkost a Barošíka, abychom mu na táboře dělali kuchaře. Ale popořádku ;-) ....


Harceřský tábor začíná zcela podle našich předpokladů a dle očekávání - nedá se říct, že by pršelo, ono lije, chrstá, bouří a slejvákuje, takže během přesunu z nádraží v Ostravici na Muchovice jsme s Barošíkem durch. Koukáme se zálibně na kuchyňské kamna, náš budoucí výrobní nástroj a čekáme na Krtka, dalšího spolupachatele v oblasti harceřské výživy . Doráží dokonce i se svou sestrou, k níž horem pádem běží Šéf a spouští příval lichotek, že nás zachránila. Čuju nějakou zradu. Představuje se jako Větvička, ale je to ségra od Krtka, tak to je úplně jasná Krtice, to je marný. Harceři si zatím na louce staví vstupní bránu do tábora a něco pořád žvatlaj v polštině a mám takový dojem, že to zmatení jazyků v Babylónu nemělo být, protože to kolem vypadá na nepatrný jazykový problém. Nevím jak to dělám, ale zas mám pravdu - přibíhá náš srdnatý hanák Barošík a vylévá si srdce, že se mu polky posmívají, že je "hrbaté". Hned plánujem na dnešní večer odvetu - první večeře vstoupí do dějin. Vzali jsme s sebou potravinářské barvivo a uvidíme, jak harceřům bude chutnat pastelová hněď. Chtěli jsme si sice tuhle radovánku vychutnat později při nějaké příležitosti, ale když je boj tak boj. Takže na dnešní večeři jsou míchané vajíčka a to prosím pastelově hnědé. Krtice měla sice furt nějaké výhrady, ale Krtek byl zcela na naší straně, takže jsme argumentovali zcela vyjímečně demokracií. Mezitím dorazil Šéf a začal se shánět po čaji a že posílal holky, ať nám o něj řeknou. Rozuzlení bylo prosté, Barošík špatně dekódoval požadavek na várnici čaje, nebo-li po polsky "herbate". Najednou naše pomsta vyšuměla do prázdna, ale již bylo učiněno - v hrnci s rozmixovanými vajíčky již bylo hnědě. Barošík osobně polákům u večeře složitě kostrbatě vysvětloval: " U vás vajíčko slepice - žluté, u nás vajíčko kohout - hnědé", ale pořád zůstával nějak nepochopen, přesto harceři (i když vyjevení) vše snědli. Po téhle události Šéf nominoval Krtici jedinou kuchařkou a z nás se rázem stali kuchtíci na pomocné práce a v kuchyni zavládl teror a tyrana. Mezitím dojíždí nějaká grupa, zcela nečekaně hovoří česky a obydluje druhou půlku našeho baráčku, no sláva a máme za kým chodit. Tuto skupinu pojmenováváme Máňovci, dle jejich vedoucí představitelky Máni, a honem hledíme s kterou děvčicí se seznámíme nejdříve.

Nakonec se z Máňovců stal jeden velký podpůrný team, z nichž mnozí potom jezdili s námi dál i na Helfštýn, Rabštejn a na čundry. Z jejich řad vznikla vlastně první podpůrná organizace F.C.A. - slavné S.P.C.

První týden tábora pokračoval ve své deštivé podobě, po asfaltce kolem naší chaloupky tekla spousta vody, takže jedním z největších hitů bylo umývání v leže na asfaltu a mazaní harceři dokonce vymysleli nový typ zábavy - posílali si jídlo vodou dolů po asfaltce v ešusech. Ovšem po té co se jim námi skvěle připravená potrava párkrát při dopravě vysypala, maso uplavalo a oni dostali už jen přílohu, decentně opadlo nadšení pro tyhle vodní radovánky. V kuchyni zatím vládla Krtice, coby železná lady, svou pevnou rukou a jediné pochvaly se mi od ní dostalo při smažení květáku, kdy mně jako nějaké nebohé Popelce bylo řečeno: "Fideli, a ten květák bude svítit bílou". I stalo se - trocha mýdla a dočista dočista. Ze zatajovaných nezdarů v kuchyni musím ještě zmínit zakopnutí Barošíka, když zrovna nesl otevřený sáček soli a decentně ji asi dopadlo na jeden z podnosů s nakrájenými půlměsíčky melounu. Jak už to bývá, oním nešťastníkem opět byl nebohý Doktor, kterému marně Barošík vysvětloval, co je to za blbost, jak by mohl být meloun slaný, když každý přeci ví, že meloun je sladký. Ze zanedbatelných příhod v kuchyni snad už jen zmíním odplavání při zvýšeném hladině potoka několika kusů mléka na snídani z naší ledničky v potoce a vyplavení zbylých kusů na bahnitou mělčinu. Samozřejmě, že nám při slévání mléka ze sáčků do várnice troška špíny ze sáčku ukápla, ale vše zachránilo granko, které mělo sice být až o den později, ale vše se dá řešit operativně, no ni? Jinak co se týká kuchyně jsme byli jedni velcí vzorňáci.

Z našich velkých činů mimo kuchyni nemohu opomenout ukradení harceřské vlajky ze stožáru z hlídaného tábora, chycení a svázání Šéfa zrovna když měl jít natáčet rozhovor pro polské rádio, svedení trošky vody z potoka opětovně na asfaltku, když už přestalo pršet a asfalt byl smutně suchý a spolupráce při snesení spícího Doktora i s postelí před chalupu.

No a co závěrem? … No, představte si, Šéf už nás příští rok do kuchyně nechtěl. Nechápu.

	My nejvyšší z nejvyšších. Teda samozřejmě kromě doktora za mnou, který s rafinovaností ve tváři chystá jeden z jeho proslulých geniálních úskoků.
Zážitek nad jiné povznášející - opékání jehňátka (i když to pravda vypadá jako pečínka ze zgrclého zajíčka).
	... a jedna z nejoblíbenějších činností - loupání brambor. Ale to není práce hodna kuchaře, tedy co dím, ani kuchtíka. Naštěstí vždy byli po ruce Máňovci anebo zlobivý harceři, takže jsem se celkem úspěšně této lahůdce vyhýbal.
Hladoví harceři pod bedlivým dohledem dozorce Ježka dostávají svůj příděl potravy.
	Nečekaný odpolední nástup a vyhlášení bojového poplachu - zmizel hlavní vedoucí, tj. velký boss velký Šéf.
Ubohý Šéf pět minut před vyhlášením poplachu o 500 metrů dál v okolí kuchyně.
	Polský James Bond, tajný agent 007, nebo-li vedoucí polských harceřů Martin, právě se rozvalující v Ježkově autě.
Jedním z největších a nejslavnějších činů na tomto táboře, bylo ukradení harceřské vlajky. Jako výkupné museli harceři po obědě umýt nádobí a Šéf se musel fotit v harceřským (zde je 8-).
	Jedna z mála idylických chvil. To víte, stále na pochodu.
Oblíbenou táborovou hrou (aspoň nám s Barošíkem se líbila) bylo nedobrovolné koupání vybraných jedinců za prohřešky vůči mocným (on už se nějaký ten prohřešek vzdycky našel). Tato hra se sestávala z těchto fází: Uchopení a nesení oběti ....
	.... rozhoupání a bravurní hod ....
... a vzápětí na to bleskové vynoření. Tímto děkujeme Doktorovi za vydatnou pomoc a ochotu, díky které mohla býti zdařile uskutečněna tato fotodokumentace. Ještě jedmou díky ;-)
	Lapený Mareček, jeden z nejproblematičtějších harceřů. Nečekaně se však zjevili jeho soukmenovci, takže jsme oprávněně očekávali odezvu, ale místo osvobozování svého druha se k nám přidali a nebožáka si jak se patří vychutnali.
Aby jste si ale nemysleli, že jsme jenom blbli a mučili malé děti, předkládám zde toto foto. Jsme zde zachyceni v počinu na nejvýš ušlechtilém - v slézání skal. Ten podivný tvor co se dere skalním komínem navrch, není nikdo jiný než má odťatá levá ruka Barošík.
	... a tady již navrcholu při vychutnávání vítězství.