Těsně před koncem tábora nám Peťa konečně nalil čistého vína.Řekl: "Ano,byl jsem s Vrtulkou na celodenním výletě." Zatím usmívající se Boryšek mu stále nevěří. V průběhu několika sekund však prudce změní výraz v tváři. Jak to jen mohl udělat. Právě ON!

Naši upřímnou radost, zvětšující se aritmetickou řadou s přibližovaním dne odjezdu našich boboušků, už nebylo pomalu kam skrýt a děti byly velmi všímavé. Bylo tedy rozhodnuto maskovat se. Den po tomto závažném rozhodnutí byl vyhlášen karneval. Mě se sice netýkal, protože já jsem nemusel svou radost skrývat, neboť žádná nebyla. Ne že by mě mí boboušci přirostli natolik k srdci, ale radujte se, když celý den blijete. Jiní to však zvládli úspěšně za mne - např. úspěšně maskovaný Karel.




Boboušci na rozdíl od nás svoji radost ani neskrývali, ale přesto se i oni hrdě namaskovali. Tady jsou například naše nejmenší za šaška, ježibabu a bůhví co to je ještě (ale rozhodně je to pěkné).














K této amatérské, leč zdařilé fotografii, nevím co napsat. Já totiž když ji vidím, tak jsem na měkko. No tiťrejte se blahem se mnou (cená rada - podepřete si oči, mají tendenci vypadávat). Takže póóózóóóór ....












A ti psi vyli divnou věc, že na blízku je konec. Simča právě prožívá (všichni pochopili, že silně) jeden z posledních večerů na táboře. Michal tento večer prožívá (taktéž silně) trpně s ní.




                              CZUWAJ! Váš nenapravitelný
                                                                           FIDEL                        F.C.A. © 1994