Postupem času se děti stávaly drsnějšími, drsnými až byly úplně nejdrsnější. Naštěstí jsme měli v našem (jinak velmi obětavém) kolektivu pár obětních beránků, které jsme postupně předhazovali těm krvelačným šelmám. Na snímku drastické roztrhání Zipa. Ne, opravdu nechtěl jít, ale byl si plně vědom kde je jeho místo (ukázali jsme mu ho). Je nám po něm upřímně smutno - byl přeci jedním z nás.

Po těchto hrozných a drastických chvílích, když i vedení zjistilo, že takhle to dál nejde (měli jsme omezený počet obětních beránků a Barošíka jsem obětovat nechtěl), jsme svolali do Orlího hnízda krizový štáb a začali urychleně kout patřičné odvetné kroky vůči našim týratelům. Má maličkost je opět na snímku zcela orientována do leva a právě do mapy zakresluje plán krvavé odvety, zatímco Barošík nedočkavě vyhlíží směrem ke mně (jeho pohled je správně situován do leva), kdyže ten plán bude, aby mohl neprodleně vyrazit. Mezi námi je zdrcená Kopretinka, která se stále nemůže vzpamatovat ze Zipova konce.

Protože Orlí hnízdo bylo stále vlastně ve stavu obležení, byl vydán příkaz k urychlené evakuaci generálního štábu a k pokračování přípravných válečných operací (mezi tím věci pokročili až ke stavu, kterému v odborných kruzích říkáme "TOTAL WAR") na jiném strategicky významném místě. Zde jsem své zbylé spolubojovníky seznámil se svým geniálním plánem (který nakonec nebyl použit - hlavním argumentem hlavase bylo, že aspoň deset dětí bychom měli v pořádku vrátit rodičům) a jak vidíte (teda vlastně za chvíli uvidíte), všichni mě pozorně poslouchali, aby občas tuto soustředěnost přerušili souhlasným mručením, nebo nadšenými výkřiky obdivu mým odvážným tezím.

Uznáte však, že všichni nemohli být evakuováni do bezpečí, (poněvadž se nedá utajit přesun velkých jednotek)tak jsme tedy zanechali nešťastné vedení na obranu Orlího hnízda. Byl to velice znamenitý strategický plán, neboť když jsme se ráno vrátili, byli naši trýznitelé už zcela vyčerpáni obléháním Orlího hnízda a tak jsme je nakonec porazili (za to drsně) pouho pouhou budovatelskou ideologií. A hned jsme byli na koni. Pak se nám však těch našich boboušků zželelo.Tak jsme jim dovolili,aby taky byli na koni. Ale abychom přeci jenom byli poněkud nad věcí dovolili jsme jim pouze minikoně.


Nejenom děti však zlobily. Často bylo nutné zamézt i před vlastním prahem. Zde právě dávám Vrtulce poslední výstrahu - jinak následuje kárná komise a pokud předsedám (kdo taky jiný,že?) není úniku. Barošík si to pochová. Nakonec se však s brekem přiznala (polehčující okolnost - ne ten brek). Něco jsem tušil, ale ta holá syrová pravda mě omráčila. Úspěšně tajila, že má v oddíle nejstarší kluky. Divný, holky přede mnou neutajila.








Na táboře bylo pamatováno i na pohádky. Dokonce se objevila jedna z nejznámějších - KRÁSKA A ZVÍŘE. Z této pozoruhodné inscenace byly zachyceny okem bdělé všudypřítomné kamery dva zcela charakteristické snímky.

fotka č.1: Zvíře je zcela ponořeno do svých temnoslizcehnusněmrzkých pudů a čeká na                   svou chvíli, zatímco Kráska ve své dobrotě nic netuší.
fotka č.2: Kráska stále netečná. Zvíře je znuděné věčným čekáním a začíná plánovat                    návštěvu rozkošného nevěstince, kde se promění v krásného prince.

       Foto č.1                                                            Foto č.2