Hned první den obávaný vůdce Šéf zatroubil povel k činnosti a vyslal své svěřence na první seznamovací hru s okolím, to jest na kimovku kolem hradních hradeb. Zde se rozdělili jeho věrní na dvě družstva, které dle osazenstva byli sestaveny z menších kluků a dvou větších holek. Určili se dva kapitáni a ty mezi sebou losovali o své členy. Jak už jsem řekl, šlo o mladší kluky a starší holky, tudíž ony holky dalo by se říct rozhodovaly, jak které družstvo bude úspěšné. Bohužel jedno družstvo si vylosovalo tak vražednou kombinaci, že pokud se to bralo jako celotáborové zápolení dvou družstev, tak bylo dobojováno a předem byl jasný vítěz.



Ona noc byla temná jak jeskynní tma, jen obličeje zástupu bledých tváří odráželi jejich mrtvolnou bělost ...

I stalo se (jak jináč než první) oné noci, že potměšilý Šéf vyhnal zástupy svých věrných do nočních temnot, aby si zahráli na schovku. Jelikož tma byla opravdu dokonalá, tak pro ulehčení hledajících byl vytvořen šik hledaných bledých tváří, jejichž obličeje pěkně svítili do tmy. Ono kouzlo způsobila obyčejná mouka, která byla jemně nanesena na navlhčenou tvář. Onoho jemného nanesení se nadšeně ujal Šéf s Kyblíkem. Tato první noční hra byla zároveň tou poslední - dětem se natolik zalíbila, že (už bez bílých tváří) ji chtěli hrát po hradě každý večer. Na druhou stranu, proč ne. Když je to bavilo ...




   Aby byli Šéfovi svěřenci patřičným
   způsobem motivováni k Šéfem připraveným
   hrám, přivezl Kyblík bedničku vysloužilých
   hraček, které za vítězství byly přerozdělovány.
   Zde ju kupříkladu zachycena skupina prasátek.
   A sluší jim to!








Nádherná hra, kdy členové družstev se zavázanýma očima museli projít vytyčenou trasu mezi zavěšenýma hračkama, aniž by se jich dotkli. Původně jsme si říkali, že bychom do těch hraček mohli dát baterky a spustit je, ale poté co jsme to vyzkoušeli pouze s jedním létacím netopýrem a on obkroužil na provaze skoro celou místnost, pochopili jsme, že tudy cesta nevede.





I hra s nalepenýma lístečkama se jménem pohádkových postav na zádech měla úspěch. Cílem hry bylo vyptáváním se kolem stojících na vlastnosti dané pohádkové postavy a snažit se ji uhodnout. Vzhledem k tomu, že všichni to činili na ráz, tak to byl celkem solidní mumraj.







Jedny z her, ke kterým jsem se nachomítl s foťákem a přitom nevěděl, co se zrovna hraje, takže k tomu vám moc neřeknu. Snad jen to, že je hraje Šéf a tudíž jsou geniální, bystří ducha i smysly a jsou zábavnější než pařba na počítači. Tak!



Zde je dobře vidět, že golf není sportem jen pro bohaté, jak s oblibou říkají v televizi na kameru členové golfových klubů. Na těchto fotečkách je dobře vidět jak přímo v terénu nám vyrůstá nová generace talentů. Jak prosté - pořádný švih a míček je hned až u jamky na greenu. Nic na tom není.



No a na závěr tu máme populární hru na upíry ...