I letos při hrách Šéf ukázal, že není jen Bůh, že není jen nejlepší (což každý taky dávno ví), ale taky zkušenost z něj jen čišela. Nezbývá než ocenit skladbu her, neboť mne opravdu plně vyhovovala - žádné složité stavění tras, pěkně jsem si lapnul na nějaké místo (maximálně jsem obešel hrad s kartičkami) a čekal co nezbedné ratolesti. A ty běhaly - a to je hlavní ;-)

Hned první fotečky zachycují nejdřív situaci při rozdělení jednotlivých adolescentů do družstev a pak už jak Šéf vysvětluje pravidla první hry. Jistěže je vše prosté, stačí vysvětlit třikrát (popřípadě čtyřikrát), prostě u Fidela jsou na karimatce nějaké předměty, vy tam doběhnete, zapamatujete si je a nadiktujete u družstva aby jste si je zapsali. Co teda Šéf k tomuto výkladu nedodal, bylo to, že Fidel tam při každém kole přihodí ze pár věcí, aby to bylo pestřejší. No a samozřejmě věta na závěr: "Není to běhavá hra, takže nemusíte běhat, ale jde i o čas!".
Tak pokud první hra byla poněkud neběhavá, tak ta druhá hra se to dozajista pokoušela dohnat. Každé družstvo má svoji označenou mističku a v ní jsou papírky. Ty je třeba donést a to tak, že jedinec může vždy nést jen jeden lísteček. Jo a kde jsou ty mystičky? No přece nahoře u třetí brány!

Při další hře Šéf zcela nechal působit své sadisitcké sklony, které tuto hru zcela ovládly. Po lese bylo rozmístěno na sedmdesát kartiček s čísly, přičemž když se jedno z čísel vyvolalo tak vybíhal vždy jeden zástupce z družstva (to jest celkem čtyři lidi) s tím, že kdo první přinesl kartičku, tak družstvu připsal bod. No Sodoma Gomora. Tady jsme také slavili první úspěch co se týče zranění - naštěstí teda jen naraženina. Ono když se hustým lesem ženou čtyři lidi k jedné kartičce, tak je to něco jak čokoláda Forte. A jak víme z reklamy - čokoláda Forte je maso! Aby vámi představovaný obraz o průběhu hry byl naprosto věrohodný, tak si představte, že ony čísla vyvolává obávaná Terka. Takže to ve své představě zcela jasně vidíte, že? Ano, přesně tak, některé čísla byla vyvolána, ačkoliv už byla jednou sesbírána ze stromu, tudíž se po lese potulovala běžící čtveřice lidí marně doufajíc naleznout kýžené čísýlko.


... a dále tu máme nějakou tu ukázečku z nočních her. Většinou se šlo kolem hradu a plnily se nějaké úkoly, popřípadě se hrála vždy oblíbená (a to prosím každoročně) hra na schovku na druhém nádvoří. Tak či onak, účastnící hry byli vždy štěstím bez sebe, když do očiček jim zablikal blesk fotoaparátu.
A další běhavá vychutnávka a jedna fotečka z pohodového odpočinku po této hře (hodný strejda Šéf dal na svačinku čokoládový oplateček). Úkol zní prostě: "Družstvo má pět minut na to aby pochytalo všechny ostatní. Po chycení lapený zůstává stát a může být vysvobozen jen tím, že ho dosud nechycený podleze. Pokud družstvo pochytá všechny dřív zastavuje se čas, pokud ne pak se spočítá kolik po uplynutí pěti minut je chycených. Takže hurá na ně a VPŘED !!!"


Tak a teď si milé děti najděte v lesíčku pořádnej klacek, zavažte si očička a vyražte s tím klacíkem prasknout svůj balónek. Že nevidíte? Nevadí, zbytek družstva vás rád za použití množství decibelů a roztomilých slov o vaší šikovnosti bude navigovat. Pro ty co by si snad chtěli zavázat kukadla poněkud méně, je povinná asistence hodného strejdy Šéfa.


Neééé. Kdepak, vůbec nebudem běhat. ;-)) Jde jen o čas! Družstvo si pouze profrčí několikrát krásně vysekanou připravenou trať a to prosím párkrát jako normálně běžící jednotlivec, párkrát jako pozpátku couvající jednotlivec, párkrát jako kůň nesoucí jezdce, párkrát jako dvojice se svázanýma nohama k sobě, párkrát jako dvojice držící se rukama za zády a párkrát jako dvojice, kdy jeden má zavázaný oči a druhej na něj pokřikuje, kudy běžet. Nic těžkého, nic náročného - jednoduchost sama. A aby vám hra chvíli vydržela, tak na trase mohou být za družstvo současně pouze tři lidé.


Tak milé děti, dozajista jste již unavené, takže už se můžete vrátit si trošičku odpočinout do hradu. Tady máte šátky, zavažte si jimi oči a z každého družstva vidí pouze jen a jen jeden, přičemž musí být nějakým způsobem nesen. Takže si dotyčného hoďte na ramena a on vás zpátky na hrad dovede.


Aby výčet her byl úplný nemohu opomenout posouvání vajíčka nosem, dokud se neurazí stanovená trať. Členové družstva se pěkně střídají a za každé rozbité vajíčko je trestný bod. Nápad to byl dobrý, ale jedna věc nás poněkud dostala do kolen. Když jsme kdysi před lety tuto hru hráli byl svět kdesi jinde a i slepice snášely jinačí vajíčka. Přesněji řečeno slepice, které se rozhodly, že svůj výtvor snesou pro obchodní řetězec TESCO se plně soustředily na obsah vajíčka a poněkud odflákly skořápku. Proto Šéfova připravenost na startu s vajíčkem pro každé družstvo a čtyřmi náhradními byl poněkud bláhový počin, což jsme ostatně záhy pochopili a po prvních vyhozených vajíčkách do odpadkového koše jsme zjistili, že ztráty budou poněkud vyššího charakteru a tudíž je třeba vyslat rychlou spojku pro misku (a náhradní vajíčka) do kuchyně, nechť aspoň část budoucího pokrmu zachráníme. Za vlast (čest jejich památce) padlo dvě a půl plata vajíček (ostatně jak vidíte, tak miska byla plná).


Ještě tu mám pár foteček z pondělního odpoledne, které fotil Gemzio (já jsem bohužel byl tou dobou v práci).


Na závěr bych chtěl podotknout, že i Šéf není co býval, neboť když udeřila vlna veder, tak ukázal svoji měkkosrdečnost a nebohé dítka již nenechal po ranním pracovním vytížení kroužit na čas kolem hradu, či uhánět posečenými lukami za blíže neidentifikovatelným cílem. Kdepak. To už není žádný drsoň. Za mých mladých let bych musel duši vypustit, aby si vůbec všiml, že počasí hrám nepřeje. Tím ovšem připravil dítka o řadu vzpomínek. Úplně to před sebou vidím, jak se po dvaceti letech mohli potkat účastníci Šéfova tábora a ten jeden říká: "Vzpomínáš na to, jak jsme tenkrát leželi vyčerpáním během hry pod kopcem a už nemohli dál?" Jo, odpoví ten druhý, ale ty si tenkrát řekl: "Pojď, jde o body, to dokážeme!". Vzpomínám, zase řekne ten první, to si byl ty, kdo mi pomohl vstát a pomohl mi nahodit ten dvaceti kilový batoh plný šutrů, co jsme měli za úkol na čas donést k hradu. A pak jak jeden tak druhý uroní slzu a řeknou: "To bylo krásné".