Zde jest mé první, ale úplně to první, představení, co jsem vykoukla na svět a oni řekli, že jsem nějaká malá Zatloukalena. Hmm, dost dobrý. Taky znám lepší příjmení, třeba Onasisová, Rotchieldová, Trumpová atd. No, ale příjmení si člověk nevybere, že?

Takže k věci. Jmenuji se Nela Zatloukalová (tatínek říká, že je to jméno mazlivé a proto ho mám), narodila jsem se 21.1.2007, vážím 4,08 kg a mou přibližnou délku (ta teta v bílém plášti říkala, že novorozence neroztahují, aby se přesně změřili a tak ke mně přiložila krejčovský metr jen tak) zatím stanovili na 53cm. Maminka mi něco hned po narození mluvila o něžných princeznách, ale jak tatínek říkal, já jsem Xena (to prej taky byla nějaká princezna).




Nějaké to moje úplně první foto:

já, coby čerstvě narozené Nelátko
já s maminkou
ještě já s maminkou
já s tatínkem, kde nejsem vidět
já s tatínkem, kde jsem skoro vidět




fotečky z první návštěvy tatínka

Celou návštěvu jsem se na tatínka ani nepodívala.. Proč taky? Celej den byl fuč a já tu musela být. Schválně jsem dělala, že spím. Ať si uvědomí, když je takovej ...





... a tatínek tu zase byl

Můj truc se stává tradicí. Na tatínka jsem pouze párkrát mrkla, aby věděl, že jsem živý tvor. Ale komunikovat s ním ještě chvíli nebudu. Od posledně se pořád nepolepšil a místo aby tu se mnou byl, tak furt jezdí odsud do nějakýho podivnýho místa, kterému se říká "domů". Ať si jezdí, já budu furt dělat, že spím. Však maminka mu to nandala - dobře jsem slyšela, jak večer tatínkovi volala, že sotva odjel, tak jsem se probrala a dívaly jsme se s maminkou na sebe a hrály si. Tatínek dokonce mamince říkal, že to není možné, že mi vždy před návštěvními hodinami dá nějaký patáčky na spaní. Chicht. Ať si to myslí - já vím své!





Omilostněný tatínek

Ten tatínek je nepolepšitelnej. A dnes ještě přišel pozdě. Měl však velké štěstí, že jsem byla v dobrém rozmaru po papání. Chvilku jsem se sice ještě rozmýšlela zda vytrvám s mojím vzdorem a pevně opět zavřu kukadýlka, ale co s ním mám dělat, to bych ho neviděla snad nikdy. Zkrátka a dobře vzala jsem ho na milost a nešla jsem hned spinkat. Byla jsem blahosklonná a velkorysá a kukadla jsem zavřela až po půl hodině (to aby si hned nemyslel).





.. páteček, klídeček, pohodička

Tááák. Dnes máme páteček 26.1.2007 a já jsem ještě pořád tady a to mi přitom slíbili, že mne vemou na to místo odkud jezdí a kam pak zas odjíždí tatínek. S tatínkem už se normálně bavím a nedělám žádné drahoty. Maminka mi řekla, že toho už asi nenapravíme a že on je prostě takovej. No co nadělám. No ni?





.. a další den na světě

Dneska jsem se zbavila svého módního doplňku. Od té doby co už nejsem žluťoučká, tak mě ta žlutá anténka na hlavě nešla k pleti a ruku na srdce, prej to ani neletí a já jako ne krasavice, ale carevna, musím jít trochu s módou. No a mimochodem mám zítra narozeniny - celej jeden týden. Jestli pak dostanu dort? No, když ho nedostanu zítra (maminka totiž nevypadá, že by se chystala něco upéct), tak jistě v pátek. To prej mám svátek. Akorát že se o něj dělím s nějakou Hromnicí. Tak bych se teda jmenovat nechtěla! To jsou jména.





týdenní narozeninky

Tak. A dnes jsem na tomto světě týden. Teda řeknu vám, ty narozeniny nic moc. Mlíčko stále stejný neochucený, dortík nikde a o případném zmrzlinovém pohárku darmo mluvit. No, na druhou stranu, maminka taky nebaštila věci, které by člověk čekal na oslavu. Tatínek říkal, že zdejší vyvařovna snad narthne triko i nějakým Haňovicím, ale tomu já ještě nerozumím, protože jsem tady teprv týden a ještě všechno neznám. A jsem ještě maličká, tak to dá rozum, no ni?! Jediným čím se tento den lišil, bylo to, že tatínek přišel i ráno i odpoledne. Trošku mne to zaskočilo, protože simuluji že jsem hodná až od tří hodin, ale po chvíli snažení (tím myslím samozřejmě maminky a tatínka) jsem byla tím kýženým andílkem.





kde domov můj

E.T. call home! Tak dneska jsem se konečně rozloučila se všemi sestřičkami a vyrazila jsem domů. Ostatně to je patrno hned z první fotky jak jsem byla natěšená, když mne převlíkali do vlastního zeleného oblečku a nasazovali mi overal, který speciálně pro mne vyrobila NASA. No, trošičku mi zatím nepadl - holt amerikáni - místo v nahlášených centimetrech šili v palcích. Na zbývajících fotečkách jsem už u sebe doma v postýlce a pak jsem zachycena jak s tatínkem hrajeme takovou hru.



Tak co říkáte? No já vím, takové normální skromné začátky...