Tentokrát budu velmi stručná, protože pro samé vstřebávání nových podnětů, celkovou vytíženost a neustálou práci s těma lidma kolem (zejména s dvojicí tatínek a maminka) nemám čas vůbec na nic. Došlo to tak daleko, že jsem musela omezit dokonce svůj spánek, čímž jsem velmi překvapila maminku s tatínkem a maminka říkala, že ona rozhodně celý život chodila spát normálně, takže to prý po ní určitě nemám a podívala se významně na tatínka. Jen si pamatuji, že tatínek asi to co mu maminka říkala neslyšel, protože na to neodpověděl. A nemyslete si, že zveličuji to s tím nedostatkem času. Dokonce jsem musela zavést jak na fabrice i noční směny, abych dohnala to, co jsem přes den nestihla. Třeba nedávno jsem si dala budíček v půl jedné v noci a vykonávala jsem poctivě vše zanedbané do tří do rána, kdy jsem uznala, že už si zasloužím trochu odpočinku. Tady tyhle noční směny mají ale opravdu něco do sebe, protože toho stihnu mnohem víc prozkoumat než za celý den. Přes den jsou totiž pořád na blízku nějací lidé, co mě pořád od něčeho odstrkujou, něco mi pořád berou a něco mi pořád zakazují otvírat. V noci (teda doufám, že jsem tenhle pojem už dobře pochopila, všude je prostě tma) jsou tito mařiči cíleného průzkumu z mě dosud neznámých příčin tolerantnější, lépe řečeno jejich omezující vliv mé badatelské činnosti přichází s určitým nevysvětlitelným zpožděním a to zpravidla v době, kdy už mě zrovna zakázaný předmět mého zkoumání omrzel a stejně ho již opouštím.



Teď bych se ještě naskok vrátila k oné práci, co mám nyní zcela zbytečně s maminkou a tatínkem, což mne velmi vyčerpává a ukrádá právě onen zmíněný tolik drahý čas. Uvedu schválně jen tak jeden příklad, aby jste věděli, že nelžu. Jen tak namátkou, jo? Tak třeba tohle. Představte si, že teď doma hrajeme takovou hru - já udělám "hu", podívám se na něco a oni mi řeknou co to je. No a zrovna včera mne tatínek nese po obýváku a já udělám "hu" a dívám se na tu keramickou kočičku a on mi místo toho řekne "to je obrázek" a nese mne k něčemu co rádoby vypadá vzdáleně jako vlčí máky. Tak udělám trošku výhružně "hu, hu!", aby si to uvědomil a on řekne "kyti" a táhne mne k nějakému rostlinstvu do druhého kouta. No nevzal by vás ďas?! A v tomhle prostředí já prosím musím rozvíjet svoji výraznou individualitu! Co díky tomu ze mne bude, to vám tedy teď opravdu neřeknu.



Tak teď vidím, že díky líčení svých problémů, které jsem teď nucena řešit, nakonec tak stručná (jak jsem tipovala na začátku) nejsem. A nyní k fotečkám. Jak vidíte krom těch foteček z obyčejnejch denních situací, tak ačkoliv mi papat zrovna dvakrát nejde, síly mám stále dost. S balícím papírem si umím taky poradit (i když balení vánočních dárků nechám ještě letos asi přeci jen na mamince) a na návštěvě (konkrétně foto z České Třebové) se bavím s lidma, co se snaží hřát na výsluní mé přízně, výhradně za grahamovou křupku.

P.S. Omluvte prosím na fotkách místy špatnou povrchovou úpravu mého šatstva. Jmenuje se
        to "strouhané jablíčko" a naší pračce to z neznámých důvodů činí problémy.