Hned na úvod bych chtěla konstatovat, že jsem tady na tomto světě další měsíc a že se zase svět přesvědčil, jak jsem skvělá a jak se neustále zdokonaluji. Jestli to půjde tímhle tempem dál, tak nevím nevím zda se nebudu ve třech letech nudit všedností tohoto světa. Asi budu muset založit nějakou politickou stranu, nebo tak něco - prý je to dost dobrá bžunda. Mimochodem tímto zdravím své fanoušky a fanynky. ;-)

Samozřejmě ani tento měsíc jsem nezanedbávala své audience po příbuzenstvu - jen namátkou budu jmenovat návštěvu u prababičky ve Veselí, můj půldenní pobyt v České Třebové a standartní návštěvy v Uničově a v Přerově už nebudu ani počítat. Ostatně první dvě fotečky jsou právě z Uničova. Na dalších už jsou zachyceny mé pokroky. Obzvláště bych chtěla vyzdvihnout můj běh po čtyřech, který už teď kolikrát nezvládaj stíhat osoby mně blízké po dvou nohách se pohybující. Zde je například zachycen můj průlet obývacím pokojem s krátkou občerstvovací zastávkou v boxech.



Bylo pondělí prvního října a tatínek si prý vzal dovolenou z nějakého MJM. Teda tak to aspoň nějak říkala maminka a hned dodávala, že by si ji tatínek měl brát častěji. Teda já jsem malinká a tak tomu moc nerozumím, takže se do toho moc nepletu, ale pokud to slovo "dovolená" je něco, jako že tatínek si bude se mnou hrát jako o sobotě a neděli, tak se k mamince přidávám (teda nevím zda jsem to pochopila zcela přesně, vím jen, že tatínek při maminčených slovech nic neříkal). Ale kde jsem to přestala. Jo, bylo pondělí prvního října, tatínek měl tu dovolenou a bylo pěkně. Maminka s tatínkem se od rána tvářili nějak tajemně (teda krom chvil, kdy ráno pořád volali tatínkovi z toho MJM - to se potom tvářili úplně jinak) a pak mě naložili do autíčka. Když jsem jako konečně vydala kontrolní vřísk, co se to tedy vlastně děje a kam jedem, tak teprve tehdy (protože jinak bych s kontrolními vřískami nepřestala) jsem se dozvěděla, že jedeme do ZOO, ale to že je jen tak na zkoušku, jestli mě to už bude zajímat, či zda to ještě pro mne není. Ty teda mají nápady - jistě že to už pro mne bylo. Akorát nevím jestli mi lžou doma nebo v té ZOO - i doma i v ZOO říkali: "Hele, opička!". No a doma ta plyšová věc s dlouhýma rukama rozhodně nevypadala jako to v ZOO a přesto oboje je opička. Divné, musím si na ně dát víc pozor, jinak mě popletou.



No a tady už jsou fotečky z mého každodenního života. A vezmeme to pěkně fotečku po fotečce, prostě pěkně po pořádku. Tak například hned na první fotečce je maminkou vytvořená umělá překážková dráha, zhotovená z převráceného proutěného koše, na který se hodila deka, aby prý nebyly ostré hrany (toto opatření se mne velmi dotklo a naštvalo - já přeci nepadám, tss!!!) Hned vedle mne vyfotili ve chvíli, když to podivné zvíře vedle mne dostalo jednu podběračkou, ale přesto se furt tak divně směje. Dále následuje záběr, když mne poprvé posadili do takové vysoké věci a čekali, jak budu reagovat - jak asi, v pohodě, no ni ?! ;-) Další snímky zachycují jak jsem se rozlítila na tatínka a chtěla ho vzít vařečkou (protože pořád na mne blikal bleskem a to se přeci nedělá) a taky mé hudební sklony - hraju na píšťalku a zároveň bubnuji na buben. Prostě profesionálka. A závěrem tu máme kus (teda rozmixované kousky) zdravé zeleninky s ovocem.