Tak se mi tedy ten život tak nějak rozvíjí. No však to můžete dole na fotkách posoudit sami. Ostatně podle fotodokumentace je jasně vidět, že hlavní břímě je na tatínkovi, lépe řečeno, že na něm leží celá ta naše rodinka. Jinak, jak vidíte, když mám dobrou náladu, tak pro úsměv nemám daleko a drahoty nedělám vůči žádným příbuzným, ke kterým mne dovezou. Úsměvy rozdávám ať už jsem na dece v obyváku, v kuchyni, v pokojíčku či mne někdo drží. Konečně mě dali taky už do ruky flašku, ale bohužel jsem stále šizena. Dávají mi ji jen za vyšších teplot a obsahuje jen a jen převařenou kojeneckou vodu. Fuj! Nespravedlivost a hanba vládne světu! Naštěstí jsem se domluvila se strejdou Jirkou a on mi v nestřežené chvíli v Přerově přinesl něco ze svých zásob, co tam má v té své skříni. Hned to byla lepší bašta. Taktéž jsem zapózovala na fotce dole při jednom ze svých nových poznání. Zní: "Všichni lidi jsou blázni, jenom já jsem letadlo!"