Hmmm, tak už se tak nějak do toho života pomalu dostávám a začínám si už vštěpovat nějakté ty principy a pravidla. Například jsem se naučila pár celkem podnětných věcí, například že tatínek s maminkou mají jistou prodlevu než přijdou když je volám a to prosím ne že bych to volání zanedbávala. Takže jsem se teď naučila volat je tak tři minuty před tím, než je skutečně potřebuji a oni dojdou akorát. Dále jsem se naučila, že v každém člověku je troška sadismu, dokonce i maminka s tatínkem když jdou obědvat, tak mě položí v kuchyni na deku, abych prý na ně viděla. Nevím jaký účel to má, ale rozhodně mi nepřipadá cituplné, aby hladovějící člověk byl nucený koukat na někoho, kdo se cpe. Ke všemu někomu kuřátko, rybičku, smažený hermelínek a někomu furt horem spodem to mlíko. Další poznatkem je, že pokud se chci nosit, musím uvážlivě střídat koníčky, neboť oni asi stárnou a nějak rychle se unaví. Hold asi nejsou nejmladší. Prý to ovlivňuje nějaké hmotnost nebo váha, co prý mám někde na sobě. Nevím. Do teď jsem na sobě nic takového neviděla a nevím co mají a jak to vypadá. Já se jim divím, přitom já se mám dobře a každý říká že i dobře vypadám. Krom toho jsem zjistila, že věci nejsou na světě jen k braní do ruky a okusování, ale dají se i převracet a shazovat, ať už ze stabilní polohy, nebo když jsem kolem nich pronášena.

A nyní obrazem. Přidávám několik foteček, které zachycují mé pokroky. Budu nepřirozeně skromnou (jak se sluší a patří) a přikládám jen pár z těch zanedbatelných pokroků. Už mě totiž nebaví furt poslouchat od všech jak jsem skvělá, tak nechci zavdávat zbytečné příčiny. Na prvních fotečkách si objednávám po internetu plastická samolepící zvířátka, dále jsem zachycena při odpočinku v tělocvičně, pak na soukromé hodině klavíru a pak na žíněnce v judu, kde jsem přeprala medvěda.