Tento měsíc si musím velmi velmi postěžovat, neboť tatínek s maminkou pozapomenuli s sebou nosit foťáček a tak mám hodně foteček nekvalitních, protože skoro vše nafotili jen pseudofoťáčkem v mobilním telefonku (zvlášť ty snímečky z maminčinýho jsou hóóóódně provizorní, protože ke všemu byly foceny přes zapatlané sklíčko). Musím ale souhlasit s tatínkem, který řekl: " ... aspoň něco".

Začínáme pěkně obrázkama z maminčinýho mobilku, kde je nafoceno jak sem se opětovně potkávala se sousedovic hříbátkem v Tršicích a jak se spolu kamarádíme. Ostatní fotečky jsou z pouti v Tršicích, kde jsem dokonce jezdila na opravdickém (skutečném a velkém) koníčkovi. A doufám, že jste si z obrázků všimli, že jsem taky začala chodit na tanečky. Maminka mi koupila moc pěkné šatečky a cvičky pro baletky, které tančí prý úplně sami.





Teď budeme prozměnu pokračovat fotečkama z tatínkova mobílku. Představte si, že u nás byla "copatice"!!! Jóóó! Tam jsem samozřejmě nemohla chybět. Pěkně jsem si zatančila a po skončení vystoupení mi tatínek koupil plakát a na něj se mi copatice podepsala a ještě se se mnou nechala vyfotit, heč. A to ani nebudu říkat, že před vystoupením jsem si nachala namalovat na tvářičku kytičky, abych vypadala jak skutečná víla. K tomu jsem si domů přinesla ohromného nafukovacího koníčka (samozřejmě, že jsem nezapomenula ani na Davídka a tomu jsem koupila s tatínkem malé balónkové srdíčko - ale taky lítalo).
Na dalších dvou fotečkách jsem na leteckém dnu v Olomouci, kde jsem dostala tříbarevnou cukrovou vatu (akorát na téhle fotečce mne trochu mrzí, že je vidět jak jsem předtím upadla na bradičku). Letadýlka se mi moc líbila, ale kolotoče, labuťě a trampolína byly ještě lepší.





No a na závěr si opětovně (vím, že už je to pravidlem, ale co mám dělat?) musím postesknout, jak to mám těžké. Vždyť se sami podívejte na toho Davídka. Jíst neumí, všude mu to padá a já mám potom na princeznovských šatičkách nalepené jídlo, jen v nich projdu kuchyní. A co teprve když se Davídek rozhodne, že mi pomůže uklízet. Jé, to bych vám nepřála vidět - posledně když mi zase převracel pokojíček vzhůru nohama, tak jsem si vylezla na vrchní postýlku a dohlížela jsem jen na to nadělení zvýšky a jen jsem si tak zoufala. Co dodat! A když si chci zazpívat na klavírku písničky, tak mi písničku vždycky přepne v jejím prostředku na jinou. No hrůza.






Maminka říká, že to prostě musím vydržet - že to bude s Davídkem už jen lepší a lepší a že si spolu budeme pěkně hrát víc a víc. Skutečně?