Tak, náš mrňousek je zas o něco větší a je to takový náš malý tančík, který se snaží všude prolézt, všechno přelézt a zas je s ním o něco víc zábavy a aspoň trošku náznakově se s ním při trošku trpělivosti dá už hrát. Bohužel to taky znamená, že se dostane všude a bere mi moje hračky. Předtím jsem si vzala panenky na gauč v obýváčku a mohla jsem si s nimi nerušeně hrát. A teď ?! Mrňous si přileze ke gauči, postaví se, chodí podél něj a všechno mi bere. Ale já se umím bránit - vydám ryk a vycením zuby a on vždycky udiveně couvne. Jenže to mu vydrží chvíli - udiveně couvne, sedne si a sleduje mne, no a potom to zkusí znovu. A když ho chci trošku razantněji odstrčit (a to já moc dobře umím), tak místo pomoci mne hned někdo napomene. Mám to totiž teď hrozně těžký a musím být hóódně hodně tolerantní.

Tady hned na první fotečce si zrovna hrajem s Davídkem na vláček (já samozřejmě řídím), na další je jedna z mých vzácných chvil, kdy se mi něco móóóc moc nelíbí (zřejmě jsem se nechtěla fotit), dále tu máme jednu z dalších zprofanovaných sérií z vany (tatínek ji tu chtěl, tak co mám dělat) a vše uzavírá fotečka, když jsme se vraceli s maminkou z venečku a tatínek s Davídkem nás už vyhlíželi.





Po několika odloženích (ať už kvůli počasí, nebo že někdo měl teplotku) si konenčně tatínek vzal z práce dovolenou a já (teda vzala jsem nakonec i ostatní) se konečně dostala do tolikrát slibovaného dinoparku do Vyškova. Krom tohoto dinoparku je tam i malá zoologická zahrada s domácímí zvířátky z celého světa, odkud se pak vyjíždí silničním vláčkem právě do již zmiňovaného dinoušovského parku. V dinoparku jsem poprvé uviděla 3D kino - to je takové kino, kde dostanete brejličky a pak uhýbáte před těma dinosaurama, aby vás nekousli (já jsem jim vždycky včas uhnula). Jinak jsem potkala všechny ty dinouše co mám doma v košíku - tím myslím Tůtua (prý se jmenuje jinak, ale já mu tak říkám), Stegoše a Tyranosaura a i ty ostatní. Nakonec jsem si nechala nějakou barvičkou potetovat ruku právě tím Tůtuem a ještě mi (krom všech sladkostí a černé vody) maminka s tatínkem koupili nějaké další dinouší kamarády domů, aby si právě ti z toho košíku měli s kým hrát.






Po dinoušovském čtvrtku pokračovali prázdniny ostře nabitým víkendem. Jelo se totiž na pouť. Jenže víkend má dva dny, tak se teda jelo na dvě poutě - v sobotu do Štěpánova a v neděli do Choliny. Ve Štěpánově jsem jela hned na úvod na hodně vysoko létajících labutích, pak si zahopsala na trampolíně, projela se vláčkem, jela na dětské manéži i řetízkáči, sjela si óóbrovskou klouzačku a pak ještě něco znovu. Hlavně jsem se ale od jedné paní nechala namalovat jako hvězdičková víla. Na závěr jsem sedla s tatínkem na takový kolotoč, kde nás zaklapli na takovou lavičku, která se pohupovala a ještě krom toho, že se točila, tak lítala nahoru a dolů. Tuším se to jmenovalo Twiter nebo Twister, či tak nějak. V Cholině druhý den toho bylo výrazně míň, ale za to tam měli opravdovou cukrovou vatu. Jinak vím, že se tatínek smál, že ve stánku prodávají bonbónky a zároveň pršek na praní a Domestos na záchůdek. Dětská manéž se točila o poznání pomaleji, což mě trošku vadilo, ale maminka byla ráda, že může Davídek taky. Pak jsme zaplatili dvacet korunek zaq to, že jsme se mohli pohoupat v lodičce, zaskákala jsem si na nafukovacím hopsadle, dali si dobrou ledovou tříšť a šli na langošek. Uznejte - perný víkend!







A závěrem tady mám fotečky samých andílků. Andílci u stolu, andílci přišli z lesa, stojící andílek a vyvrcholení - dva spinkající andílci.




Doufám, že se andílci líbili a já sem časem zase něco přidám. Jóóóó ?