... a tentoktrát začínáme pěkně zvostra. Ano, ano. Zatím co já si při maminčiným vaření pěkně v poklidu hraju a koupu své dinouše, tak Davídek si ještě nezkušeně myslí, že dokáže pomáhat i ve věcech o kterých já přeci dávno vím, že je budu umět až budu větší. Tak se jen podívejte jak se snaží pomoci mamince s vařením, respektive co dělá při loupání brambor.


Já totiž na rozdíl od Davídka vím co umím a v kterých věcech jsem třeba i nejlepší. Například při zdobení vánočního stromečku. Však jsem taky babičce uničovské když se ptala, zda se mi líbí její stromeček, zcela objektivně vysvětlila, že my máme hezčí, ale že ten její taky není škaredej. Samozřejmě ono zdobení stromečku by taky probíhalo mnohem líp a člověk by se mohl na tak odpovědnou práci i líp soustředit, nebýt toho našeho Davídka. Protože jsem si před zdobením stromečku s ním hrála na honěnou, tak mu nějak nedošlo, že už se nehraje a pořád mne chytal a při tom se opravdu nic pořádně dělat nedá. Má štěstí, že jsem takové klidné povahy. Ne, že jsem si z toho nic nedělala, ale dokonce jsem Davídka po dokončení zdobení naučila taneček mazurku a ještě pec nám spadla. Co mám taky s tím Davídkem dělat, když tatínek s maminkou přitom zdobení říkali, že podle toho jaká jsem k ostatním, tak tolik mi dá Ježíšek dárečků pod stromeček, protože on prý vidí i když do Davídka třeba jen trošku naschvál strčím.






A najednou bylo 21.prosince. Copak vy nevíte jak to bylo důležité datum? Já jsem přeci měla svoji první besídku v tanečkách pro malé děti! Nejdřív jsme se tedy pěkně naobědvali (jak je z obrázků vidět, tak byly špagetky) a už tu byla čtvrtá hodina, kdy vše začínalo. Jenomže zrovna ten den Davídek spinkal v kočárku nějak dlouho a tak tatínek koukal od kočárku dovnitř jen přes sklo. Naštěstí natáčení videa zachránila maminka - akorát u foteček pozapomenula vysunout blesk, takže jsou takové podivnější. Ale i tak jsem na nich hezká, no ne ?!







Vánoce! Konečně! Samozřejmě, že to není jen tak. Nejdřív se musí napéci cukroví, potom se udělá vánočka a hlavně musí být uklizeno, protože když Ježíšek vidí neuklizenej byteček, tak nic nepřinese a letí dál. To já náhodou moc dobře vím - my jsme teda Ježíška trošku podvedli (ale jen trošku), protože všechny hračky co normálně bývají pro Davídka v obýváčku na hraní, tak jsme všechny hodili do veliké bedny a schovali, no a když se rozbalily dárečky, tak se Davídkovi vrátily zase nazpátek. Davídek stejně asi nejspokojeněji vypadal, když vše skončilo a vrátily se mu staré hračky na své místo. Málem jsem opomenula napsat, jak jsme onen Štědrý den vlastně prožili. No přeci na procházce - dali jsme papání zvířátkům, maminka s tatínkem si dali punč a já dětský a zatím co Davídek spinkal tak jsem se vozila v oteplovačkách po veliké hromadě sněhu na náměstí. Když jsem přišli domů, tak jsme měli slavnostní večeři a pak už jsme netrpělivě vyhlíželi Ježíška. Koukala jsem střídavě z okna kuchyně a dětského pokojíčku, ale stejně jako loni jsme ho zase neviděla - příště slibuji, že už si dám lepší pozor. Vlastně by jsme ani nevěděli, že už tu byl, kdybych neslyšela zacinkání. Maminka vůbec nic neslyšela, tatínek si nebyl jistý zda to byl Ježíškův zvoneček a jedině já jsem měla ta správná ouška. Takže vlastně jen a jen díky mně jsme měli Ježíška (jinak by si snad zas po nějakém čase co bychom tam nešli, ty dárky odnesl, protože by si myslel, že je vlastně nechceme).








Den po vánocích jsme jeli k babičce a dědečkovi do Tršic, kde byl i strejda Jirka a teta Anička. A představte si, že Ježíšek si to asi spletl a nějaké dárečky mi nechal i u babičky a dědečka. Nejvíc jsem měla radost z princeznovských zlatých vlásků. Teta Anička si je taky zkoušela, ale neslušely jí tak jako mně. Zatím co jsem já zkoušela nové hračičky a dělala s dědečkem zdravou svačinku (na tu zvláště upozorňuji - moc se nám povedla), tak Davídek zatím prozkoumával okolí.





Tak si představte, že ten Ježíšek je asi nějaký popleta, protože i u druhé babičky o den později zase nechal nějaké dárečky. Copak on neví kde bydlím? V Uničově mi moc chutnalo babiččino cukrovíčko i obídek. Za to jsem babičce a dědečkovi předvedla vystoupení, co jsem se všechno naučila v tanečkách a jaké umím koledy.




A závěrem jedna podžidlová sonáta ...




Tentokrát je nadílka vskutku vánoční. Foteček na jeden měsíc vskutku přehršel. Nemyslíte? ;-)