Úvodem vám chci ukázat pár foteček našeho Davídka a na nich demonstrovat to, že se má v mé společnosti velmi dobře a to co se o mne říká, že je jen sprostá pomluva a fáma. FUJ ! STYĎTE SE !!! Kde jste to vůbec slyšeli ? Pravda občas do Davídka tu a tam šťouchnu, tu a tam ho postrčím, tu a tam ho (když leží na zemi na dece) nebezpečne přeskočím - ale ruku na srdce - to přeci dělám jen proto, aby se nám ten malý klučina přeci nenudil! Tssss..... ;-)



Dalším zážitkem tohoto měsíce byla návštěva u strejdy Zmijuny a jeho zvířátek. Hlavně jsem se hrozně těšila na nové strejdovo štěňátko, ale nakonec jsem si přeci jen víc asi rozumněla se strejdovým kocourkem. Ono totiž to štěňátko nezůstane chvíli na místě, hrozně špatně se nechá pohladit a když už tak pořád něco žužlá a kouše. Abch byla přesnější, tak buď mi žužlalo ruku, nebo rukáv nebo aspoň tatínkovu tkaničku od bot.





A jen tak mimochodem - víte kolik mi je let. Tři roky !!! To už jsem velká (.. a šikovná) holčička, co ? Narozeninky jsme si oslavili sami s tatínkem, maminkou a Davídkem doma sami, protože ani jedna babička s dědečkama neměla čas (jedna se stěhovala a druhá měla moc práce) s tím, že velká oslava bude za chviličku jak budu mít sváteček, ale i tak se mi to líbilo. Tatínek přivezl dort, jako přípitek byla ta dobrá černá voda (kofolka) a dárečků bylo taky dost.



Málem jsem pozapomenula okomentovat fotečku, jak Davídek kouká na mé létací balónky - takže: "Davídek kouká na mé létající balónky." Tak a teď přesně víte (a vidíte), jaké je to mít mladšího sourozence. Fuška, co !? Ale jak já říkám: "Neboj, já jsem šikovná, já to zvládnu". Tak a to je asi tak pro dnešek vše.