Tento měsíc můj bráška Davídek zahájil stejně jako já před lety svou spanilou jízdu po příbuzenstvu, aby si poslechl také své "och", "..ten ale je" či "roztomilej". Okruh obdivovatelů má úplně stejný jako jsem měla já, ale upřímně řečeno nic moc, to já jsem samozřejmě byla mnohem lepší. Prostě nuda, fádnost, nic originálního - takový ohraný kus, jako by to už tady někdy bylo. Samozřejmě jako u mě předváděčka začala v Přerově a týden na to jsme všichni byli v Uničově - odtud fotečky zatím nemáme, protože tatínek si zapomenul foťáček a k dovršení všeho fotečky nafocené dědečkem si zatím nestáhnul.




Samozřejmě že i nadále mám spoustu práce se staráním se o našeho Davídka. Musím se o to víc snažit, protože maminka s tatínkem to podle mě nedělaj úplně plnohodnotně. Takže starost o vypadlé dudlíky, dělání společnosti a opečovávání to je teď moje - jo, málem bych pozapomenula - občas mi pomůže dědeček Luďa.




Jinak stíhám i v této pohnuté době stále na sobě pracovat, neřku-li dřít. Zvládám například trasu křeslo v obýváku - venkovní dveře pod 6 sekund, beru osvěžující ( a hlavně omlazující) koupele, dokážu vší silou bránit Davídka a vysvětlovat přitom mamince, ať ho teď nepřebaluje a taky umím dělat v redukovaném počtu nožiček obutou stonožku. Krom toho mi přibylo hrozně práce s mými panenkami. Zatímco minulý měsíc se chtěla koupat jako Davídek jen jedna, tak teď už všechny panenky, který neumí mluvit (tj. nemají elektroniku, aspoň u nich se nám podařilo přesvědčit, že nemůžou do vody - poznámka tatínka).





No a aby to nevypadalo, že se pořád tady rozepisuji jen a jen o mně, tak vám přihazuji pár foteček Davídka. To jsem hodná, že ?! ;-)





Dále pak tady máme fotečku jak jsme se s Davídkem domluvili, vyhnali tátu s mámou z jejich velké postele a nastěhovali se tam. Další snímky zachycují moji nepostradatelnost co se týče prakticky všeho - například jak mamince pomáhám s úklidem předtím než přijela babička z Uničova (aby nespráskla ruce hned mezi dveřma) - beze mne by to maminka určitě nezvládla. dále se osvědčuji jako chůva


Málem jsem pozapomenula okomentovat fotečku, jak Davídek kouká na mé létací balónky - takže: "Davídek kouká na mé létající balónky." Tak a teď přesně víte (a vidíte), jaké je to mít mladšího sourozence. Fuška, co !? Ale jak já říkám: "Neboj, já jsem šikovná, já to zvládnu". Tak a to je asi tak pro dnešek vše.