Pokud jsem tvrdila minulý měsíc, že pro samé poznávání nemám čas ani dělat tento web, tak tento měsíc to platí dvojnásob. Už jsem uvažovala, že dokonce skloním hlavu a řeknu tatínkovi, ať teď zas v psaní webu pokračuje on, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Ne že by se mi uvolnilo víc času, ale on by to psal příšerným způsobem a přeci si nenechám zkazit dosavadní dílo.

Takže k věci. Tento měsíc jsem tak přemýslela jak dál se orientovat v mém rozvíjení a kam pomalu směrovat mou specializaci, protože umět všechno to nemůžu ani já - teda si to myslím ;-) . Uvidíme. Jak jsem tak přemýšlela nad nejlepším řešením, tak mne napadlo, že úplně nejlepší by to bylo spojit s mojím budoucím povoláním. V tuto chvíli se mi líbí dělat dirigentku, protože by mne celá filharmonie musela poslouchat a nebo dělat ředitelku (což je možná ještě lepší), kde by mne taky všichni museli poslouchat. Co se týká dirigentky, tak zde tréning není žádný problém, diriguji prakticky čímkoliv (na fotce jsem zrovna zachycena s tyčinkou, ale dokážu to i s jídelníma hůlkama , co přivezl strejda Jirka z Thajska). S tréningem na ředitelku je to poněkud horší, ale zde jsem vycházela z anglického označení pro vrcholové pracovníky a nadřízené - "chairman" (doslova "křeslový muž"), takže na dalších fotkách jsem zachycena jak pilně trénuji. Přiznávám, že jedno mi doposud moc nejde a to je nalézání do otočného křesílka, takže pokud jsem chtěla být takto zachycena, musel mi fotící tatínek tu židli něčím přidržet. Tímto vám tedy zároveň představuji tatínkovu nohu. Krom toho jsem se naučila otvírat ledničku a pomáhám mamince v ní udržovat pořádek - vše co považuji za zkažené to vyhodím.



Když už jsem tak u toho výběru toho povolání, tak nesmím opomenout taky moje poznatky v oboru stavebnictví, jmenovitě výškové stavby. Ne že bych ty komíny na fotkách stavěla sice zrovna já (na to jsou přece obyčejní stavaři, kterých je u nás doma vždy dost), ale já se zabývám něčím významnějším a to prosím statikou jmenovaných staveb. O tom by vám mohl taky něco klidně říct i strejda Jirka (ten to vyštudoval), který počítá něco obdobného - tuším, že to mu říká "uvolnění vazeb" a pak to spočítá. Ale on je jen teoretik. To já ty vazby uvolňuji naprosto běžně.



Každá malá velmi šikovná holčička (třeba jako já ;-) by měla mít své místo, kde se cítí dobře a kde může spřádat své bitevní plány. Já jsem si takové našla u sebe v pokojíčku, už i z části kvůli tomu, že právě ono inkriminované místo mi stále okupuje tatínek, ačkoliv je to můj pokojíček. Tatínek sice říká, že to místo neokupuje, ale že mne tímto žádá o azyl z důvodu persekuce , ale slovo "azyl" stejně ještě neznám, takže to má marný. Ale kde jsme to přestali. Jo, to mé místečko. No ono je tak trochu jak domeček - má to střechu, v jedné stěně dvě dírky, které pořád zkoumám a stojí tam věc co bliká a když se zmáčknou knoflíky, tak se vypne a nebo něco vysune. Tatínek říkal, že tu mechaniku asi odpojí a bude ji připojovat, jen když s ní něco bude dělat. A tak si žiju. A o tom to je ...