Jak vždycky začínal večerníček "Kubula a Kuba Kubikula", tak stejnou větou bych měl asi začít teď já: "Za časů ušatých čepic... "

Takže milé děti, sedněte si a poslouchejte. Tento příběh je v době, kdy ho píši starej 16 let a má paměť má jako nápovědu jen pětici fotek a zvadlo, ale třeba si vzpomenu. Konečně od toho je v pohádkách terminus technicus "bylo nebylo, dávno tomu již". Takže začnu tím, že ne rozhodně za časů ušatých čepic, ale za časů kdy Bermen si do nových riflí prořezával díry, aby byl na tehdejší dobu "in" (všimněte si na fotce u kamen a na zastávce ;-) a Fidel končil po každé víkendovce, kterou pořádal Šéf, alespoň na týden v nemocnici (později naštěstí mou štafetu převzal Karamelka, čímž mi ulehčil - děkuji), pojal Šéf opětovně touhu nás zocelit a potýrat. Za místo děje si vybral tentokrát Veselíčko, obec na jejímž území je zámeček, který patřil rodu Podstatští-Lichtenštejnové a kteří kolem zámečku vybudovali na přelomu 18. a 19. století cca 6ha zahradu se vzácnými dřevinami ve francouzském stylu s terasami. A o tuhle zahradu právě tehdy šlo. Naše dočasné nadšení, že asi budeme spát na zámku (proč jinak by byly ve zvadle uvedeny papuče, no ni?), se velmi rychle rozplynulo. V zámku byl totiž umístěn pasťák a jeho chovanci nás přes zamřížované okna budovy častovali při práci pěknými slovíčky, které opravdu dokázaly povzbudit při práci. Děkujem chlapci. Z pochopitelných důvodů v zámku jsme nespali. Byli jsme ubytováni v tribuně místního fotbalového hřiště, kde jsme se rozložili ve dvou místnostech na zem. Malou prekérní situaci nám sice připravila naftová kamna, ale naštěstí po vítězném boji zaplápolala, protože kdyby nechytla, tak bychom asi v té kose zmrzli. Pro představivost jen uvedu, že po většinu času hrál Bermen v místnosti na kytaru ve specielně upravených prstových rukavicích s ustřiženými konečky prstů. Původně mi Šéf navrhoval, že on připraví hry a já mu je pomůžu realizovat, což mě naplnilo pýchou, neboť v té době být spolupořadatelem se Šéfem bylo něco. Po příjezdu na akci jsem ale zjistil, že tohle předem domluvené obsazení už svěřil Šéf bez vysvětlení Abému a tak jsem se hned první noc zařadil mezi normální lid a vyrazil dělat blbečka na hře Borodino, kde jsem samozřejmě dostal úlohu francouze. Kdo nezná Borodino, tak jen v rychlosti nastíním, že pár francouzů se má proplížit omezeným úsekem kolem ruských hlídek, aniž by je chytly, přičemž rusové jsou svázáni po dvou za nohy k sobě a jeden má na očích šátek. Bohužel Šéf hru uspořádal v remízku širokým cca 15 metrů za kaplí, podle které zřejmě víkendovku pojmenoval, a pár nebohých francouzů (já byl jedním z nich) se mělo podle něj proplížit neprodyšnou řadou dvojic, která ke všemu neměla ony šátky na očích, aby se někdo nepřizabil. Opětovně podotýkám "proplížit", přičemž nás Šéf s Abém vyhnali na hru i když bylo kolem nuly a jemně mrholilo. Možná nepřekvapí, že neprošel ani jediný francouz. Hra druhé noci naštěstí už byla o něco méně drastičtější - to jsme hráli jen na upíry a se zavázanými očima pobíhali v dostavěné imitaci rozlehlejší betonové kašny, takže to jsme se jen trošičku otloukli, ale zima už naštěstí nebyla taková. Když k tomu přičtu nadšení správce oné malé botanické zahrady, který si plně uvědomoval, že tolik pracovní síly zadarmo hned tak zas mít nebude a proto se snažil za sobotu stihnout všechnu práci na rok dopředu, tak můžu konstatovat, že to byla zase jedna z těch akcí, které si člověk pamatuje i za šestnáct let. A o tom to je .... ;-))

Nečekané překvapení NAFTOVÁ KAMNA, s kterými si nemohl poradit ani náš pyroman a vrchní topič Krtek	Ale chlapci jsou přímo bozi. Po 15 minutách usilovného pachtění mohli oslavit své nepatrné (o to však pro všechny nás ostatní důležitější) vítězství
Náš kytarový virtuos Bermen, tehdy taky s přezdívkou Skřítek, či Skříťan (to si tehdy přinesl čerstvě z kolejí a chtěl, abychom mu tak říkali - hmm... nějak se neujalo ;-)	Skříťanova hra na kytaru vyvolávala v ubožácích deprese ...