A nadešlo ono památné datum, kdy nastal počátek konce našeho velkého Karla Maříka, který si nechal po táboře (kde dělal hlavase za přispění velkého Kikina) říkat Velký Ionťák. Ano, setřeme slzu a zavzpomínejme si, jak tímto datumem se z příjemného a upovídaného člověka stal senátor a jak už to v příbězích chodí, do roka a do dne se z něj stal "jiný" člověk. Naštěstí tato akce má stejný datum, ale s tímto tragickým příběhem se nespojuje. Ale pěkně po pořádku.

Prestižní každoroční oslava VŘSR, pro tentokráte pod krycím imperialistickým názvem "Crazy mathematic", byla svolána do Oskavy, jmenovitě do areálu tábora Krystal. Po bezproblémovém srazu účastníků (dyk taky spoje byly detailně popsány na rubu zvadla) se nic nenechalo náhodě a rovnou jsme se vrhli do víru dění. Vždyť program byl zcela vyjímečně nadupán, tak ať se všechno stihne.

S ubývajícím denním světlem jsme zahájili hru golf. Fidel ovšem není žádný troškař, takže v obavách aby hra na chvíli vydržela a já ještě stihl během jejího průběhu připravit hru noční, tak jsem to poněkud předimenzoval (o obtížnosti některých jamek nemluvě). Není se tedy čemu divit, že se dohrávalo za svitu baterek. Je fakt, že Hanka s Bermenem navrhovali hru nedohrát a skončit, ostatní mne naštěstí však podrželi a golf dohráli. Musím taky uznati, že jistým problémem se při golfu rovněž stal Brit, který rozehrané tenisáky velmi rád odnášel. Není se tedy čemu divit, že jsem měl obrovské problémy dostat osazenstvo asi hodinu po skončení golfu na noční stěžejní hru. V lesíku v prudkém kopci (nazývaném táborníky Pahorek) jsem nechal připíchlé umělohmotné slídy s kousky rozstříhaného trojúhelníka. Úkolem bylo pokud možno přesně obkreslit tyto kousky, na základně je z tvrdého papíru vystřihnout a sestavit. Na fotkách vidíte první Martinův odpal při golfu, Hanku s Bermenem snažící se dopravit golfový míček do jamky v členitém terénu u potoka a konečně osazenstvo připravené vyrazit do noci na noční hru.


Na další den nám už zbyly jen samé příjemné povinnosti. Na mimořádné veřejné schůzi F.C.A. (při které byl mimochodem po dlouhé době přítomný plný počet členů) byl přijat do nejprestižnější z prestižních organizací Knopuš zvaný též Haťapka. Nemusím podotýkat, že schůze začínala oblíbeným pokřikem Velkého Taze: "Vyloučíme Bermena !"



Jelikož už jsme se pěkně rozeseděli na pohovce, to jest na místu vyhrazenému při schůzi F.C.A., ujal se slova Velký Taz a jelikož byly mezi námi tři osoby, které stále nebyly členy Klubu Tasmánských Čertů (kterému náš Velký Taz předsedal) a hrozně moc se jimi chtěli stát, byli přizváni ke vstupnímu pohovoru. Jednalo se o Janu, Hanku a Vlaďku. Vstupní zkouška se skládala z ústního pohovoru, kdy každý ze členů F.C.A. položil jednu otázku (vrcholem dokonalosti byla Karamelkova otázka: "Kolik kol má sovětský lunární automat, zvaný Lunochod?") a z předvedení, zda dotyčný umí prskat stejně dobře jako Tazi z kresleného seriálu.


Mezitím zazvonil telefon (samozřejmě místní pevné linky - v té době, že by někdo z nás měl mobil byl holej nesmysl ;-) a Martin ho šel zvednout. Po zhruba deseti minutovým rozchechtaným hovoru nám řekl, že volal Velký Ionťák a že právě vyhrál těsnou většinou nad Vavrouškem a že je senátorem a ať si bouchnem na jeho účet šampus. Bohužel pozapomenul, že to říká Martinovi, který má občas svérázný typ humoru a který si tuto nabídku vysvětlil po svém. Naložil Velkého Taze do auta a spolu odjeli do Libiny a tam koupili na benzince bednu šampusu, kterou si po opakovaném urgování nechal od nebohého Karla po dvou měsících vyplatit.


Po obdržení této radostné zprávy se večírek přesunul k další z nejprestižnějších akcí roku - k vyhlášení "Tlamy roku". Jedná se o nečekaně zcela demokraticky hlasovaním zvolený nejlepší zachycený ksichtík na fotce toho roku s tím, že před samotným hlasováním jednotliví kandidáti na cenu (někteří se to teprve dozvídají) pronesou projev, proč oni jsou právě těmi kdo si onu cenu zaslouží. Stalo se nečekané a "Tlamou roku 1996" se stala obhajující "Tlama roku 1995" - Bermen. Vivat !!!




Vše skončilo pořádnou diskotékou - ať už při reprodukované hudbě či při Bermenově kytaře. Co dodat - bylo fajn. Omlouvám se za horší kvalitu scanovaných fotek. Vše je nascanováno na prvních scanerech. Samozřejmě naskýtá se otázka, proč fotky neoscanuji zas - rád bych, ale buď tenkrát ty fotky nebyly moje a jenom jsem si je půjčil, nebo budu muset moc a moc hledat, protože jsem je zatím nenašel. ;-))