Již tradiční velikonoční čundr jsme tentokrát podnikli zcela vyjímečně jako "smluvní velikonoční" o 14 dní později než Velikonoce byly a toto odložení se rozhodně vyplatilo - účast byla opravdu vysoká. Zatímco o rok dřív jsme byli jen ve třech - Barča, Karamelka a má maličkost, letos se přidali i takové veličiny jako Barošík, Šéf a Zmijuna. Mnou objednané pěkné, teplé a slunné počasí taky vyšlo naprosto dokonale i když zpočátku má maličkost nevěřila svým očím, když sledovala zpočátku týdne v televizi záběry sypačů, které v horských oblastech vyjely odklízet sníh. Naštěstí se počasí umoudřilo a my vyrazili. Trasa byla naplánována první den z Krakovce přes Javoříčko a Bouzov do Moravičan, druhý den se mělo jít z Moravičan přes Úsov do Troubelic. Mělo, ale popořádku. Po té co se naše skvadra sešla na Olomouckým nádraží vyrazili jsme autobusem směle na Krakovec, kde už čekal náš kladný hrdina Karamelka, mistr světa v hledání rovného místa na spaní v otevřené krajině. Ten doporučil přespání u kostelíčka svatého Antoníčka nad Krakovcem, což jsme přijali, zvlášť když na večerní posezení zajistil i lavičky. Zmijuna postříkal Denise pěnovým šampónem (původně to měl být postřik proti klíšťatům, ale jak se ukázalo tak postřik, to byla ta lahvička v poličce doma u Zmijuny, která byla hned vedle), otevřeli jsme první víno, zkontrovali na mobilu stav utkání Česko - Finsko (probíhalo zrovna MS v hokeji na Slovensku) a považovali večer za úspěšně zahájený. První silácké návrhy Šéfa, že jsme trampi a že budem spát pod širákem, jsme s přibývající nocí a klesající hodnotou teploměru nakonec zavrhli a postavili stany.

Když frťánka, tak do skla! Jsme na úrovni, no ni?	Zmijuna odborně impregnuje svého svěřence
To uprostřed není Majka z Gurunu. To je Denis	Spokojení hoši
Příprava osádky druhého stanu na noc. Náš stan už samozřejmě stojí ;-)	.. a takhle vypadalo ráno
Ostatní ještě spinkají. Tak si to prázdno pěkně nafotíme...	Snídající pan exučitel Zmijuna
Opalovací krém již téměř všude. Skoro namazaný Karamelka	Krakovec v soukromých rukách. Takové pěkné 44+kk
Drsoni na trase ...	Turistická trasa dávala všemožně najevo, že moc lidí po ní nechodí.

Sobota se vyloupla do nádherna a slunečno bylo postupně nahrazeno pojmem "vedro". Na nic jsme nečekali a po snídani jsme hned vyrazili směrem na Javoříčko, kde jsme měli domluvený scuk s našimi drahými polovičkami a ratolestmi, ale hned první rozcestník nás zarazil a mnou odhadovaná kilometráž do Javoříčka rázem narostla o 4,5 km. Původní termín našeho setkání s rodinami v Javoříčku byl rázem ten tam a naše úvodní tempo vzhledem k podmáčenosti a neprostupnosti terénu (na naši trasu zřejmě noha českého turisty už dlouho nešlápla) nedávalo velké šance čas nadehnat. Když k tomu připočteme, že Zmijuna (který se zdržel vzadu) minul hned první odbočku a jen díky jeho zapnutému mobilu jsme odvrátili jeho pouť do Náměšťe na Hané, museli jsme uznat, že není šance dodržet dohodnutý termín. Z toho plyne poučení, které mi mělo být jasné dopředu - čundr nemíchat s dalšími aktivitami. S přibývajícími kilometry mi začalo být jasno, že se opakuje problém mých posledních čundrů - kilometráž byla o dost větší, než jsem odhadoval, takže vzhledem k tomu, že moje pohodlné botičky co sami běží a sami chodí a mám vyzkoušeno, že naráz se pohodově v nich dá ujít max 20km, daly o sobě znát. Do Loštic už jsem došel s vypětím všech sil došlapáváním na paty, naštěstí smažené tvarůžky s opékačkami a pivískem uklidnili dočasně situaci. Po té co jsme vyrabovali automat na tvarůžky vyrazili jsme směr Moravičany, kam jsme dorazili chvíli před desátou hodinou večerní.

Naštěstí pro Fidela zde došlo k návrhu misi zabalit (sám bych si o to abych nebyl označen za sraba asi neřekl) a přespat v pohodlíčku na penziónku u Zmijuny, takže schvácená grupa po 30km dlouhém pochodu (s plnou polní, zpočátku neprostupným terénem a hlavně pořád za horka) se přesunula na nádraží do Moravičan, odsud vlakem v 22.25 na Červenku a zde jsme si dopřáli onoho dosud nevídaného luxusu a přivolali si taxík do Uničova - premiéra premiér mezi čundry. Co dodat závěrem - i když to vypadá, dle předpochozích slov, že jsme se uštvali a zdeptali opak je pravdou - naopak celou dobu byla chláma a boží nálada (to ostatně se nedá popsat, to tam musíte být)

Nelinka s Lucinkou v Javoříčku	Děvčice se zmrzlinou
Boženka s klukama (třeba se Šéfem napravo)	Barošík pojídajíci vlastní ratolest
Zátiší (Zmijuna, pes, pivo ...)	i pánko podnikatel si chladil nožičky (já samozřejmě taky)
... takoví dva cipi	majestátný Bouzov
nádraží v Moravičanech	osazenstvo ve vlaku I.
osazenstvo ve vlaku II.	typická čundrácká nedělní snídaně

Poučení:   Nedalo mi to a znova jsem jukl na mapy.cz, protože to přeci není možné abych už dva roky měl nějak převalené trasy. Výsledek je ne až tak překvapující - měřítko v levém dolním rohu neodpovídá skutečnosti, takže podle něho je z Krakovce do Javoříčka cca 7km, ve skutečnosti ke to 12,5 km (což už je decentňoučký rozdíl, který se s přibývajícími kilometry během dne navyšuje, že? ;-). No a teď to poučení. Prostě a jednoduše, když plánujete trasu, tak nééé že vemete měřítko mezi dva prsty a přikládáte ho k obrazovce, ale pěkně klikněte na tlačítko "měření" a klikejte do každého zákrutu trasy a klikejte a klikejte a klikejte ...