Hrdinné činy

Tak zde je to správné místo prezentovat nějakou tu neuvěřitelnou story. Zatím tu mám pouze příspěvek od Bermena, ke kterému mohu jen poznamenat, že tenkrát jsem ještě bydlel u rodičů a tam byla vždy plná lednička, tak si to trochu přeberte. ;-)


Jak jsme takhle jednou v sobotu obědvali
příspěvek hrdinného Bermena

Jednoho deštivého odpoledne (bylo to v pátek) se Fidel protáhl a vydal mručivý zvuk. To mohlo znamenat jen jedno - něco se brzo stane. Bylo to tak. Fidel vstal z postele, kde si jako obvykle užíval posledních hodin domacího osamění (než se všichni ti protivní lidé vrátí z práce či odkud) obratným hmatem pravé ruky jako už tisíckrát předtím pohladil Otylku, pak ji nemilosrdně zapnul. "A, tak kdy mi to jede ?" pomyslel si nahlas, probral se IDOSEMTAMEM a zkušeně vytiskl několik stránek vlakových spojů. "Hm, hm, tak to potkám asi Jiřího", opět si nahlas pomyslel zíraje na nesmyslné znaky zlomyslných kameníků, vidouce, že stejným vlakem jede i onen znalec anglickeho podsvětí. "To jsem zvědavý, co budeme muset o víkendu zase zabít, abychom zahnali hlad.." uvědomil si Fidel při pohledu na několik týdnů prázdnou ledničku. Pak se oblékl, naházel do Gemmy několik balíku Halls, pár lahviček s patáky, jednoho ferneta a vyrazil na nádraží. Po několika hodinách čekání konečně přijel vlak, z něho vystoupil Tazzy, a oba pak společně nastoupili do vlaku dalšího, jedoucího kupodivu stejným směrem jako vlak předchozí. Inu uzel.

Další příhody těchto dvou cestovatelů (po cestě se rozrostli na utěšený počet čtyř lidí) vynecháme, protože by líčení nudné krajiny zabralo několik dalších stránek, v krátkosti vyhození průvodčího z vlaku Big Tazzem (průvodčí bohužel neměl lístek), zabití dvou koček a jednoho králíka, vystoupení všech cestujících ve stanici najednou (Jiří spustil "Lopata Beton" na vypůjčenou kytaru) až posléze všichni dorazili do cílové konečné stanice.

Následující den se pracovalo a už od rána nebylo co jíst. Všichni včetně Fidela (?) tahali z lesa těžké klády a pak to přišlo. Jiří již nemohl dále pracovat, neboť chytl hlad. Takový hlad je vážná věc, zvláště Jiří jím byl přímo posedlý. "Dejte mě nůž, ta Leošova kráva se mi nelíbí", děl Jiří a zálibně si prohlížel starší jalovici. Leoš to vzal vážně a přinesl mu oč žádal. Výsledek byl dost tragický. Jiřího postava se vrhla na krávu. Ta se k němu začala otáčet a její hluboké oči se upřely na Tazze. Ten, již od mládí vychovávaný mezi kravami, ten pohled nesnesl a vyrazil hledat něco menšího.

Jak si můžete všimnout na následujících fotografiích, odnesla to koza. Já jsem se na to opravdu nemohl dívat, Barošík se taktně vzdálil a Jiří třímajíce kozu svými mohutními tlapami řval jak pominutý:"Tak pojďte sem vy sráči, někdo mi ji musí držet !!!" Tak na tom jsme se shodli všichni, ale jenom neohrožený Fidel měl tolik odvahy, že se odvážil do blízkosti Jiřího kudly.

.......

Koza nám všem moc chutnala. Jen Leošovy děti trošku truchlily, nebot jsme jim vzali nejoblíbenější hračku. Dokonce schovaly Fidelovi foťák, se mnou se nechtěly bavit a Jiřímu nadávaly do vrahů. Ale nakonec si daly s námi, foťák jsme našli a v neděli jsme všichni radostně odjeli domů.

......Fidel vyšlapal svých osm schodů, shodil gemmu ze zad a hodil sebou do vany. Po několika hodinách úspěšného spaní otráveně vylezl z vody, zakřičel neurčitě směrem ke kuchyni "mám hlad, děti" a ponořil se opět do zkoumání, zdali je na hladný žaludek lepší rum s kolou nebo fernet s tonikem. Čím víc zkoumal, tím více si nebyl jistý. Proto zhltl mezitím přinesenou pečeni s knedlíkem a vyrazil za senátorem stáhnout ho na povolební besedu ke Dvoum Císařům.