.kgb.cz
Jak jsem poznal F.C.A.
Když jsem byl mlád a ještě jsem neměl určeny své životní cíle, dostalo se mi cti seznámit se skupinou osob (na první pohled šílených, ale pak jsem zjistil pravdu), které se združily pod mě tehdy neznámou zkratkou F.C.A. První dojem byl: zpátečničtí idealisté, kteří nechápou novou dobu a snaží se aby byl nastolen starý a prohnilý systém, mě vnucovaný už od samého počátku mé skromné přítomnosti na tomto světě." Ale pak jsem naštěstí postupem času prohlédl zájem této skupiny a poznal, že je čas na velké činy k uznání jako fanouška a příznivce "tej spravnej grupy" (ony ty činy zpočátku nebyly moc slavné, přiznávám, ale postupem času jsem zjistil, že i bez velkých činů může člověk zažívat velké okamžiky s F.C.A.). Děkuji této skupině za to, že mi dovolila prohlédnout a souhlasím (již dopředu) se vším co členové "téj grupy" prohlásí.Ono aby to zas neznělo tak pochvalně, občas jsem zažil horkou chvíli s F.C.A., hlavně s její represivní složkou (každý ví, o kom je řeč), ale to vše jsem přestál a jsem rád, že můžu spolu s F.C.A. zažívat nová a mě dosud skrytá tajemství velkého ideálu F.C.A., ideálu nás všech.
P.S.1: Proč jsem to psal, když to stejně všichni ví ?!
P.S.2: Asi proto, že jsem neměl co dělat.
P.S.3: Vše nejlepší v novém roce
- Doktor -
Kubánští vědci opět na špici
Kubánští vědci se zřejmě zasloužili o další krok vpřed v oblasti lékařství a zdravotnictví. Senzačním objevem nervového spojení, díky kterému je teď možno objasnit spoustu dříve nevysvětlitelných chorob, se nyni zabývají všechny významné lékařské instituce. Jde o objevení takzvaného okořitního nervu. V zájmu objektivity však musíme dodat, že tento nerv už dříve zaregistrovali vědci v Rusku, ale vzhledem k tomu, že pro nerv jako takový je charakteristické, že vzruchy jím prochází oběma směry, nemohl být objev v Rusku uznán - tehdy se totiž podařilo prokázat pouze "jednosměrnou" činnost nervu.Teprve pokusy na dobrovolnících z Kuby ukázaly, že skutečně okořitní nerv existuje. Kubánští lékaři nejprve zopakovali pokus svých předchůdců: po nakopnutí řítní části těla sledovali reakci pokusné osoby. A ta dopadla podle všeobecného očekávání [viz pokus v Rusku] - kubánský dobrovolník se skutečně rozbrečel. Poté byla započata druhá fáze experimentu, která měla, v případě splnění očekavání, definitivně dát za pravdu existenci okořítního nervu. Vědci tedy kubánskému dobrovolníkovi vypíchli oko - a ten se z toho...... Tak byla spolehlivě potvrzena teorie okořítního nervu.
- Jana & Ďulík -
Z hlášení americké výpravy
Z deníku české výpravy po amerických luzích a hájích
počet členů: 2
délka výpravy: 45 dní
doba konání: léto 1997
Den 18.
Takže jsme spali u jezera Lake Cameahwait, Wyoming. Celý stát je mírně zvlněná plocha plná trávy a koní. Vítr je tu doma. Večer se ale utišil a v noci nepípl ani ptáček, ani lísteček nezašustil - hrobové ticho. Ráno v sedm jsme tu úplně sami, po mládeži večer skotačící na člunech a vodních skůtrech ani památka. Sluníčko osvětluje vzdálené vrcholky hor. Právě tam máme dnes namířeno. Míjíme statného býka ve výhružné pozici a pomalu se blížíme k zasněženým skaliskám Grand Teton National Park, vyrůstajících z průzračných jezer. Stan stavíme před polednem v kempu Colter Bay u jezera Jackson Lake. Kam se hneme, všude nás výstražné ceduličky varují před divokými medvědy. Jste v Bear County, nenechávejte ani na malou chvilku bez dozoru žádné jídlo, odpadky, veškeré hygienické potřeby, kosmetiku, dokonce kanystry s vodou musí být uskladněny v protimedvědích bednách a voda z nádobí nošena do výlevky. Doprovodné fotky zdemolovaných aut nás varují nechávat jídlo v našem černém panterovi. Všechno jídlo důkladně přikrýváme s nadějí, že co medvěd nevidí, to necítí. Po rychlém obědě vyrážíme na Signal Mountain, samozřejmě autem. Překvapivě úzká asfaltka nás přivedla až na samý vrchol. Cestou míjíme několik aut plných snímkuchtivých turistů, kteří nedbajíce úzké cesty zastavují a vrhají se za losy do houští. A my je následujeme. Ne ale pro honbu za zvěrí, ale za hříbkama. Přímo z auta se na nás ze strání smějou obrovské hlavy praváků. Vrháme se na ně. Hurá, bude smaženice! Dokonce jsme objevili i dva velikánské satany, fuj. Na vršku byl krásný výhled na ledovcem ztvarovanou krajinu plnou vysokánských smrků, trávy a jezírek. Vracíme se k autu a už z dálky vidíme shluk turistů ukazujících do našeho auta. Všichni nám nadšeně oznamují, že máme v autě malinkou veverku. Panáčkuje nám nahoře na kufru a vůbec se jí nechce ven. Asi nám vklouzla do auta při jídle v kempu. Ať jsme dělali co chtěli, ne a ne ji dostat ven. Kolemjdoucí turisti se měli čemu divit, protože jsme s ní jezdili celý den a snad ještě teď je někde schovaná. Kolem jezera Jenny Lake jsme ař 17.30 vyrazili směrem k vodopádům Hidden Falls. U pěšiny nás cedule opět varovala před medvědy. Máme dělat hluk, tak abychom nepřekvapili medvěda. Celých 9 km jsme tedy hlasitě mluvili, zpívali, občas i zatleskali. Cestou jsme potkávali turisty s rolničkami. Zpátky jsme byli až po sedmé, přesto jsme si to namířili do Jackson Hole, kovbojského městečka jižně od parku. Překvapilo nás svým ruchem. Několik uliček tvoří dřevěné baráčky postavené ve starém stylu. Ve všech byly obchůdky, hospůdky, nebo fotoateliéry. Člověk si může vybrat historický kostým s rekvizitami, ve kterém se vyfotí, a výsledkem je černobílá fotka s nahnědlým nádechem. Uprostřed je parčík se soškou kovboje na divokém koni, kterou má Wyoming i na značkách aut. Do parčíku se vchází 4 velikými vstupními bránami vytvořenými z paroží elku (sobů). Hned u Jackson Hole je totiž velké oplocené území, kde mohou volně žít. Ještě jsme si dali zmrzlinku, tradičně americkou vždy s kousíčkama něčeho a hurá zpátky ke stanu, asi 45 mil, a šup do pelechu (šli jsme spát). Medvěd tuto noc na návštěvu neprišel. Škoda.
- Bermen & Hanče -
Naše nová zbraňJak jistě všichni vědí, jedním z tahů imperialistických zemědělců bylo svržení mandelinkové bomby na naše lány brambor. Chtěli tak ochromit naše hospodářství v domnění, že až brouk spase veškerou úrodu brambor, vrhne se na naše bílé zlato - cukrovou třtinu, naše národní bohatství a pýchu. Proto byla do boje zákeřně vyslána mandelinka bramborová - Leptinotarsa decemlineáta. Bohudík zrádný krok kapitalistické velmoci nevyšel zcela dle jejich představ. V první fázi sice mandelinka slavila svou žravostí úspěch, brzy však byl vynalezen muricid, který postupně likviduje její populaci a karta se začíná pomalu, ale jistě obracet v náš prospěch. V našich laboratořích se totiž pomocí nejnovějších metod klonování a embryotransferem podařilo získat bojovníka, kterého vyšleme jako protiútok do zrádné země kapitalistů, kde bude ničit jejich úrodu. Je to asi 12 cm dlouhý krasavec, kterého si na ilustrační fotografii můžete prohlédnout. Vznikl křížením rypadla DH 441, tesaříka alpského, potápníka a do celého procesu byla ještě vržena alela kondora, doplněná mlátícím ústrojím z E-516. Výsledkem je „stroj" , jehož jméno je devastátor havanský - Fidelus drasticus. Jeho apetit je opravdu zdrcující. Už teď se těšíme na den D, kdy náš neviditelný bombardér Polikarpov Po-2 svrhne svůj zkázonosný náklad na rozlehlé americké lány. Tento den byl příznačně zvolen na 7.11. ( pozor - přísně tajné). Jeden z exemplářů byl bohužel zabit kladivem jednoho z našich kovářů pracujících v laboratoři, neboť se lekl „té potvory" co mu okusovala kovadlinu. O výdrži devastátora svědčí fakt, že podlehl až dvanácté ráně kladivem. Tento incident byl však pro nás inspirující a objevily se další možnosti využití devastátora. Po ohledání místa činu jsme totiž zjistili, že Fidelus drasticus vykousal 5 cm hluboké rýhy do už zmíněné kovadliny. V našich řadách zavládla radost, neboť Fidelus drasticus sežere i věci, o nichž se běžně předpokládá, že je nemožné z nich ukousnout sousto, natož je strávit. Proto si klademe za cíl vyselektovat populaci, která je schopnastrávit kovy. Až bude populace dosti početná, bude následovat své první předchůdce. Za oběť mu však nepadnou lány s úrodou (už na nich taky nic nebude), ale tito drobečci si smlsnou na jiné pochoutce - tancích nepřítele. Pak již nebude těžké vypořádat se s vyhladovělou armádou, teď již i bez ochrany tankových vojsk. Tato představa nám dodává elán do další nelehké práce, která nás čeká, ale které se nebojíme.
- Barošík -
Superagent stále žije
Mnozí z vás si jistě všimli, že od srpnového výcvikového tábora v bojovém prostoru Oskava se po známém tajném agentu 006 a 3/4 jakoby slehla zem. Naivnější čtenáři by to mohli chápat jako nezvládnutí přílišné náročnosti letošního vysokohorského výcvikového programu. Všichni dobře víme, že se zde každoročně v extrémních podmínkách testují fyzické a psychické schopnosti prokubánsky orientovaných a nadšených dobrovolníků, velitelů boje za svobodu a celosvětový mír (to, že nadšení už chybí a nebo je přesměrováno do zcela jiných aktivit, je jen hbitou kamufláží před imperialistickými čmuchaly). Vzhledem k pomalu se lepšící mezinárodní situaci, což je typickou taktikou ukolébávání našeho zřízení západem ( mezi zasvěcenými se nazývá C.N.S., tzv. Clintonův narkotický saxík ), je zapotřebí, aby se nároky na vysokou bojovou a politickou připravenost neustále zvyšovali. Proto kromě obtížného vysokohorského tréninku, který zahrnoval také nedostatek humoru, spánku, jídla a vody ( Ramy bylo dost ), probíhal mimo jiné v rámci skupiny velitelů i tajný psychologický program s názvem „Najdi na ostatních to špatné a bez předsudků to řádně prokonzultuj." Tento systém se velmi osvědčil, na jeho základě mohlo dojít ke konečně spravedlivému rozdělení na shopné a neschopné. Není proto divu, že řada z těch schopných skvělých velitelů odpadá a některým tak bude možná v rámci kubánské národní bezpečnosti doporučeno, aby se odebrali na zasloužený důchod. Něco takového se ovšem našeho agenta netýká. V současnosti se právě připravuje na nejnáročnější operaci v dějinách kubnské rozvědky. Jedná se o infiltrování do vojenských sil NATO. V důsledku maximálního utajení se první průnik odehraje na území ČR. Když se celá operace zdaří pronikne agent 006 a 3/4 do struktur České armády. První plánovaný nástup 1.října 1997 se však neuskutečnil, protože v informační centrále došlo patrně opakovaně k úniku informací ( kdo něco na někoho měl, tak to rychle vyklopil ). Celá operace byla proto přesunuta na neurčito. Zprávy o poranění kolena našeho agent jsou pak jen zástěrkou jak zmást nepřítele a získat čas pro úplnou izolaci, tak důležitou pro ještě pečlivější a ještě důkladnější přípravu celé akce. Z těchto a ne jiných důvodů byl agent 006 a 3/4 odvolán ze skupinových misí pod krycím názvem Helf a Malenovice. Přejeme mu hodně štěstí.
Ať žije Kuba !
- Mg 006 a 3/4 -
Vydává propagační oddělení ÚV F.C.A., pravidelně vychází zcela nepravidelně, výtisk je neprodejný (stejnak by nikdo nic nedal),podávání listovní zásilkou nepovoleno Oblastní správou pošt v Ostravě. © F.C.A. 1997